První setkání s Eliz  5.5. 2007

Ilona Elizabeth Guntermannová 

Jako dítko políbena hned několika uměleckými múzami. Nejvíc se ale věnuje keramické tvorbě a že je opravdu šikovná, se můžete přesvědčit na jejích webových stránkách.

Žije nedaleko Berouna, má destiletého synka, dva psy a několik kočiček, tak že má o zábavu postaráno :o)

Eliz mě oslovila mailem někdy začátkem ledna letošního roku a od té doby jsme spolu v kontaktu. Podle hlasu z ICQ, velmi příjemná, veselá a srdečná osůbka, se kterou se dalo také mluvit o čemkoliv.

Pozvání jsme dostali několikrát, až se jednu květnovou sobotu naskytla příležitost.  Ohlášeni jsme byli na 5.5 na dobu neurčitou.

Ten den ráno, jsme vyrazili se synem, snachou a třináctiletým vnukem do Berouna na keramické trhy a tamějšího medvědária, podívat se na Vojtu, Kubu a Matěje, medvíďata z Večerníčků, kteří tu našli svůj domov. Nevěděli jsme tak,  jak dlouho se tam zdržíme a proto ten čas neurčitý. Odpoledne, po jedné hodině jsme opouštěli Beroun a vydali se za Eliz. Z Berouna je to k nim jen pár minut a cestu popsala tak dokonale, že jsme ani nezabloudili. Zastihli jsme jí na zahradě v plném pracovním nasazení, se sekačkou na trávu. Byla tak zabraná do úpravy trávníku a pro hukot sekačky naše hulákání přes plot jak na lesy, neslyšela. Náš řev ale nepřeslechla její maminka, která vyšla na terasu podívat se, co že se to děje a Eliz nám zavolala.

Přivítala nás skoro vyděšeně, že nás nečekala tak brzy a není upravená a namalovaná :o)

Ilon, můžu Tě ujistit, že i tak Ti to moc slušelo a opravdu nebylo třeba žádných kosmetických úprav :o)

Přivítání s Eliz  sledovala z balkonu její maminka a asi se jí zdálo být srdečnější, než jí bylo milo, protože pronesla, vy se vítáte jak rodný sestry, takhle se nikdy nevítala ani semnou !  :o) Přiběhl i její synek, milý a hezký klučík (jak jinak, než po mamince :o)) a hned zmizel s vnukem někde na hřišti. Chvilkama sice trochu poprchávalo, ale bylo celkem teplo a tak jme zůstali sedět u stolečku, venku na dvorku. Elizina fenka, Tibetská doga Bett, se stala okamžitě miláčkem všech, její přízeň jsme si ale museli získávat pomalu a když pak sama k někomu z nás přišla a přátelsky ho oblízla svým obrovským jazykem, ten kdo tu čest ještě neměl, žárlil :o)  Zato jedna těhotná kočička byla kamarád hned s každým a nehnula se od nás na krok.

Eliz byla tím, že jsme ji překvapili v pracovním tak rozhozená a dezorientovaná, že poletovala po dvorku sem, tam a nevěděla co dřív :o) Uvařila nám kávu a jen několikrát dosedla, soustavně  odbíhala s výkřiky,  jééé já zapoměla na lžičky, jééé já zapoměla na cukr,  jééé já zapoměla smetanu. Když už to vypadalo slibně, že konečně máme všechno, nakonec zjistila, že si nemá smetanu do čeho dát, protože sobě kávu zapomněla udělat :o) Časem se trochu uklidnila a ukázala nám svou keramickou dílničku a její umělecká dílka. Bylo opravdu nač se koukat a hned jsme si u ní i něco málo objednali. Během této prohlídky za mnou přiběhl její rozesmátý synek a povídá, Bett vám sežrala cigarety :o) Myslela jsem že snad jen jednu, ale mýlila jsem se, celá krabička byla rozkousaná, pár cigaret polámaných a na kolika si jich pochutnala netuším :o)  Eliz nás v tom rozrušení prý zapomněla upozornit na toto hrozící nebezpečí, abychom  nenechávali  v  žádném  případě  cigarety na stolku,  že to Bett, přes veškeré zákazy a hrozby dělá,  i když ví, že to nesmí. Zajímavé bylo, že si ze všech cigaret co tam ležely,  vybrala právě ty moje, asi to bylo tím, že to byly takové ty uzoučké, dámské, dlouhé a Bett je přece jen také dáma :o)  Korunu tomu nasadil Justas, když vzal zbytek polámané cigarety a hodil jí Bett se slovy, ať si dá, když jí to chutná. Chudinka pes, bylo na něj zařváno, ne, nesmíš a cigareta mu byla odebrána. Protože prý na ni Eliz takhle zařve jen málokdy, Bett byla hodně dlouho uražená, trucovala a k nikomu nešla. Taky to Justas od všech  pěkně schytal :o)

Eliz dala klukům kus hlíny, aby si v dílně zkusili něco vytvořit. Nedopadlo to ale nijak zvlášť slavně a tak si šli raději se synem na hřiště ještě zakopat mičudou. Neustále drobně pršelo a tak jsme přesídlili na zahradu, pod krytou pergolu. Justas s Eliz se zabrali do hovoru a řešili nějaký důležitý, technický problém :o). Začínalo být pomalu chladno a na snaše bylo vidět, že už jí také není zrovna nejtepleji. Bylo už k večeru a tak jsme se pomalu chystali na odjezd. Dostali jsme ještě od Eliz pozvání, až bude hezké počasí, abychom přijeli na grilování u nich na zahradě a já krásnou, keramickou glazovanou rybku z její tvorby.

Eliz, moc rádi jsme Tě poznali, děkujeme za vše, za milé přijetí i za příjemně strávené odpoledne v Tvé společnosti. Bylo nám s Tebou fajn, určitě si to někdy rádi zopakujeme a slibuji, že už to nebude taková přepadovka a budeš mít čas udělat se ještě krásnější  :o)

Zpět na úvod

- 1 -