První setkání se Šakalem - Smíchov  25.2. 2006

Šakal je opravdu velký milovník přírody a skutečný tramp tělem i duší.

Člen trampské skupiny APTEN-HASSA, kterou doprovází svým zpěvem a hrou hlavně na mandolínu, jinak též zvládá pomalu vše, co má struny a klávesy.  Žije v Praze.

Se Šakalem jsme se znali již delší dobu z webu a ICQ. Jednoho dne padl návrh, že bychom se mohli i sejít.

Přestože věková hranice je mezi námi poměrně větší,  moc dobře jsme s tímto človíčkem rozuměli a už jsme se na něj těšili. 25.2. jme si dali sraz v 16 hodin, na Smíchově u vchodu metra Anděl. Byli jme ve výhodě, že jme ho znali z fotografií jeho blogu, (on nás ne) a tak jsme vymýšleli, co mu na uvítanou provést :o) Nakonec nám pomohla náhoda. Zůstala jsem venku a Justas vešel do vestibulu, kde mu mezi dveřmi  nějaký člověk vrazil do ruky letáček, byla na něm nabídka jakési akce na slevu a výhodný nákup parfémů :o)

Kolem čtvrté jsme zahlédli Šakala přijíždět po jedoucích schodech. Chvilku bloumal po vestibulu, rozhlížel se, prošel kolem Justase a opřel se o zídku u schodů. Justas se opřel vedle něj, také chvilku jen koukal, pak se obrátil na Šakala a začal mu nabízet obsah letáčku :o) Neslyšela jsem co si povídají, ale na Šakalovi bylo vidět, že si myslí chlape neotravuj, ustupoval stranou a jen stále vrtěl hlavou, že ne, že nic nechce. O ženský venku s nosem na skle, koukajíc do vestibulu a smějící se sama pro sebe, si kolemjdoucí museli myslet, že jí asi cvaklo. Justas se neodbytně snažil vnutit Šakalovi alespoň letáček, ale ani ten nechtěl, viděla jsem, že už trochu znervózněl a má dotěrnýho chlapa dost. Až prý po Justasových slovech, to je škoda, toho by jste měl využít pane Šakale, bylo po odhalení. Šakal se rozesmál a jen nevěřícně kroutil hlavou :o)

Zavedl nás do jedné Smíchovské, sklepní restaurace, kde jsme poseděli až do 21 hodin. Bylo to opravdu hezké setkání a už hodně dlouho jsme se tak nenasmáli. Šakal je velice příjemný, dobrosrdečný a veselý mladý muž,  umí poutavě vyprávět, dá se s ním mluvit opravdu o čemkoliv a nepokazí žádnou legraci. Dokáže si ji dělat i sám ze sebe, což v dnešní době umí opravdu málo kdo.

Šakal nás prostě dostal,  je to naše zlatíčko na které nedáme dopustit :o)

Druhé setkání se Šakalem - Smíchov  1.7. 2006

1.7. opět v 16 hodin u metra Anděl. Protože jsem prý minule držkovala, že mě zebou nohy a je mi  zima, vybral jinou restauraci. Výběr to ale nebyl také zrovna nejšťastnější, protože naproti rezervovaný stůl se brzy zaplnil nějakým postarším, házenkářským mužstvem, který tam v televizi začal sledovat jakýsi košíkářský zápas a pro jejich řev jsme se skoro neslyšeli, po chvíli pro oblak cigaretového kouře, pomalu ani neviděli.

Bylo mi řečeno, máš cos chtěla, tak jsem musela mlčet :o) Prostě jsme byli v nesprávnou dobu, na nesprávném místě, nebýt těch sportovních fandů, bylo by tam jinak fajn. I přesto jsme se ale zase dobře pobavili, o smích nouze nebyla a stále bylo o čem povídat. Šakal si našel i vedlejší zábavu, soustavně upřeně koukal někam za mě a bylo vidět, že nad něčím usilovně přemýšlí. Vydrželo mu to dost dlouho, až nám to bylo divné. Když se vrátil myšlenkami zpět mezi nás, prozradil nám, že mu leží v hlavě, jestli ta ženská, sedící za mnou - má, nebo nemá paruku :o))))) 

S Justasem pak na toto téma mudrovali ještě asi tak hodinu, než dáma odešla a stejně nic nevykoumali :o)

Po 21 hod., ač neradi jsme odcházeli, protože Šakal musel na rozdíl od nás, ráno do práce.

Na perónu jsem se rozhlížela, kterým směrem že to máme jet a Šakal pronesl - JÁ TAM A VY TAM !  Řekl to tak razantně, že v tu chvíli nikomu z nás nedošlo, že ještě kus cesty metrem - na Smíchovské nádraží, máme společnou cestu. To asi to pivko :o)  Rozloučili jme se, odjíždějícímu Šakalovi ještě zamávali a přešli na druhou stranu. Asi po 10 min. nám přijelo metro, nastoupili jsme do vagonu a ještě plni dojmů si povídali, nesledujíc přitom hlášení stanic. To jsem bohužel zaregistrovala až po zavření dveří, kdy se z reproduktoru ozvalo, příští stanice - Karlovo náměstí. V tu chvíli jsme se dali do takového smíchu, že jsme nemohli přestat. Šakal je už asi dávno v pelíšku, zatím co my se tu vozíme nočním metrem po Praze. 

Se Šakalem se prostě nenudíte :o)))))

Podezírali jsme ho, že nám vrátil ten žertík z minula, ale ten nás druhý den svatosvatě ujišťoval, že opravdu ne, no tak mu to budeme snad i věřit  :o)

Fotografie se nám moc nepovedli a tak jsem vybrala jen tyto dvě, i když ta druhá také nestojí za nic, ale je zajímavá tím, jak lidé různě vyjadřují své zamyšlení, někdo s ukazováčkem na čele, někdo na spánku a někdo na špičce nosu :o)

Další setkání nám z různých, nepředvídaných okolností nějak nevycházela, ale věříme, že se zase brzy uvidíme, už se na toho našeho smíška moc těšíme !

Zpět na úvod

- 1 -